Puťák

Vážení rodiče, moji milí osmáci,
nedá mi to a musím vám sepsat průběh a dojmy z našeho putování.
Bohužel s námi nemohl být Luboš, neboť onemocněl. Ještě v pondělí to viděl optimisticky, že za námi dojede později, ale přitížilo se mu. Tak jsme šli jen s Michalem. Celých pět dnů proběhlo naprosto pohodově, všichni šlapali, balili se neuvěřitelně rychle, zapojovali se do úkolů, které někdy nebyly úplně jednoduché. Všichni se bavili se všemi, vlastně se za celý týden nevyklubal žádný velký problém, hádka nebo tak něco… a já byla jako vajíčko  – úplně naměkko. 🙂

Na celé putování jsme dostali jen neúplnou mapu a museli jsme si cestu k dalšímu noclehu najít sami. Pondělní odpoledne bylo borůvkové a sluníčkové. Ztroskotali jsme někde za Prosečí, poslepu zabloudili v lesích, ale nakonec jsme – díky odvážným badatelům, kteří šli na průzkum – nocovali v Toulovcových maštalích pod převisy.

Kluci obsadili Zahrádky, dvě party si postavily stany a jedna skupina spala pod plachtou. Já jsem měla převis Na volnosti úplně sama pro sebe. 🙂  Večer jsme začali psát u ohně deník. V noci pak před druhou hodinou přišla stráááášlivá bouřka, ale fakt – přímo nad námi! Trvala něco přes hodinu, pršelo pořádně, takže i někteří kluci pod převisem promokli a stěhovali se hlouběji pod skálu. Ve stanech bylo dobře, ale pod plachtou krušno, velmi krušno. Ráno tato parta balila hodně mokrých věcí, spacáků atd.

Všichni jsme do úterního dne vycházeli nevyspalí. Naštěstí nás po cestě zachránily léčivé červené bobule u jezera. Kolem poledne jsme dorazili do Jarošova a únava se projevila pořádně, protože skoro nikdo neměl sílu hledat obchod nebo další cestu. Nakonec se to po troše dospěláckého hudrování podařilo a někteří se chopili iniciativy, našli obchod a mohli jsme strávit příjemnou obědovou hodinku. Po ní už se šlo lépe a brzy jsme došli do Roudné. Zdejší koupaliště nalákalo čtyři odvážné (2+2) ke koupání, kluci nanosili dřevo a večer byl hodně klidný, protože všichni brzy usnuli.

Ve středu ráno jsme balili na odchod v 9:15. Ještě deset minut před odchodem stál jeden stan, ale kupodivu byli ve čtvrt všichni připraveni s batohy na zádech. Vyrazili jsme směr Košumberk, což ale nikdo netušil. Opět jsme si museli hledat cestu sami. Také jsme měli na konci dne zjistit, proč jdeme právě tam, kam jdeme. (Košumberk stojí na sopce.) Během cesty nás čekalo oslepnutí a dvacetiminutová pomoc od kamaráda, který druhého bezpečně vedl. Aby si to ještě více užili, tak si museli vybrat dvojice holka-kluk a pak se samozřejmě na dalších dvacet minut vyměnit.

Došli jsme dobře, jen lehce pršelo k obědu na louce. Po obědě zvolily holky kratší trasu a strmý kopec. Večer všichni hodnotili tuhle vysokohorskou zkratku jako super cestu. V kavárně Hamzovy léčebny jsme se posilnili, nakoupili si, navštívili místní WC 🙂  a spalo se pod Košumberkem na louce. Pro dřevo šli tentokrát všichni, u ohně se vyprávěly strašidelné příběhy a hrály hry.  O půl dvanácté se poslední zachumlávají do spacáků.

Čtvrtek ráno – balíme a opět stíháme přesný čas odchodu domluvený na 9:30. V Anenském údolí nás čeká další akce – spousta zraněných a dokonce jedna „mrtvolka“. Tedy hra, kdy někdo nemůže používat nohu, obě ruce, jiný nevidí, je němý atp.  Úkolem bylo dostat všechny během dvaceti minut do bezpečí – tedy na kopec. No, museli si pomáhat, nosit se, podpírat se, vzít batohy bezrukým… a pak ještě s těmito „zraněními“ uvařit oběd. Pět lžic teplého jídla každého nemocného uzdravilo. Byla u toho docela sranda. Skvělá byla skupinka jedné slepé dívky a dvou němých kluků, kteří společně vařili.

Po uzdravení jsme šli dál a potkali obalený strom sladkých třešní. Pak už jsme jen hledali nocleh a u srubu „Červených očí“ (děti vysvětlí osobně) jsme zakotvili už ve tři odpoledne. Čas byl tedy na hledání studánky a nošení dříví pro večerní táborák.

A čas byl také na poslední úkol – postavit vor, abychom se tam všichni vešli – všichni zmenšení v poměru 1:10. Času na to bylo dosti, ještě že alespoň dva lidi ze třídy měli na puťáku provázek.  První pokus se moc nevydařil, druhý už se povedl a vor i s námi mohl vyplout z ostrova domů. Pak ještě milá návštěva – přijela za námi na noc budoucí třídní – paní učitelka Jitka Tošovská. Večer se opět sedělo u ohně a mohli jsme se ohlédnout za celým putováním. Zpětná vazba – od všech, kteří promluvili – jen pozitivní!

V pátek ráno už nás čekala krátká procházka na vlak do Vrbatova Kostelce a cesta domů. Zde jsme se chtěli ještě do vlaku posilnit, leč obchod z důvodu nemoci zavřen. Čekáme tedy na pojízdnou pekárnu, snad nějaký ten koláček zbude. Ke cti osmáků mohu jen říct, že dali sami od sebe přednost místním a nakupovali jako poslední. 🙂 Vlak má jen deset minut zpoždění, máváme Michalovi a mizíme do Pardubic.

 

Závěrečná bilance:

  • přisátých a vytažených klíšťat k pátečnímu poledni – cca 43 kusů
  • zranění – vážná vůbec žádná, dvě malá říznutí do prstu, dva nahlášené puchýře na nohách, poštípaní všichni, dvě lehká spálení na prstech
  • ušlé kilometry – spočítáme ve škole, až zjistíme, kudy jsme to vlastně šli
  • pět dnů bez mobilu se přežít dá
  • celkové hodnocení – skvělá akce, i když nám Luboš moc chyběl

Díky! 🙂 B.