Od zrna k chlebu…

je název projektu, který každý školní rok potkává žáky 3. ročníku. Cílem tohoto zážitkového projektu je, aby si žáci uvědomili, jak nesnadná byla cesta našich předků k obstarání základní obživy. Žáci si za pomoci rodičů a učitelů na podzim vybrané políčko zorají, uvláčí, zasejí obilí a nechají pracovat čas. Semínka vyklíčí, přečkají zimu, aby na jaře vyrostla v plné síle a v létě zesílila a dozrála. Informace o vzrůstu “našeho” obilíčka děti přijímají s nadšením, protože v místě, kde se nachází políčko s obilím, bydlí obvykle i některý spolužák.
Když nastane čas sklizně, blíží se velká událost. Z třeťáků se přes prázdniny stanou čtvrťáci a to je pro děti i zajímavý moment uvědomění si, že to obilí prostě nevyroste hned, jak se díky dnešní zrychlené době děje s mnoha činnostmi, které nás denně doprovázejí. Jen málokdo v dnešní době umí zvládnout práci sekání kosou a to ještě v náročném polním terénu. Děti vlastními silami poměří své schopnosti, jaké to je zkoordinovat práci těla s kosou a stonky obilí. Posekané obilí svážou do snopků a uloží v stodole k dosušení.
Pak je čeká veselá fáze – mlácení, které je doprovázeno rytmickými říkankami. Ovládnout cep v pravidelném rytmu společně se spolužáky není jednoduché, ale i na školním hřišti se to dá poměrně dobře zvládnout. Zrna je potřeba z klásků oddělit a to baví převážně kluky, protože k tomu mají historické zařízení na kliku. A nakonec zrnka umlít a dlouho očekávaný chleba upéci. Je to dřina a trvá to dlouho. Ale stojí to za to, protože křupavá kůrka chleba je skvělou odměnou za úsilí a trpělivost dětí.

A jak se dařilo mlácení letošním čtvrťákům…